Dům v Poštovní ulici čp. 187

Dunajovické památky I. - Dům v Poštovní ulici čp. 187

    V Dolních Dunajovicích se v současnosti nachází celkem patnáct kulturních památek evidovaných v seznamu nemovitých památek Národního památkového ústavu. Některé z nich jsou notoricky známy téměř každému, kdo v obci nějakou dobu žije. Mám na mysli třeba kostel sv. Jiljí nebo pranýř, který se právě nedaleko kostela nachází. Kolem jiných objektů však možná mnozí z vás dennodenně procházejí a často ani netuší, že právě míjejí něco zajímavého, významného, něco, co v sobě ukrývá historickou hodnotu. A právě proto vzniká tento seriál, ve kterém se společně projdeme po naší obci a u jednotlivých památek se krátce zastavíme a probereme, čím je onen objekt významný.
    Na úvod seriálu se podíváme do ulice Poštovní, kde se nachází zemědělský dvůr čp. 187. Dům je v evidenci památek od roku 1958 a je jedním ze tří památkově chráněných domů na území naší obce. Následující text Jitky Matuszkové vyšel v časopise Malovaný kraj, ve druhém čísle roku 1997, a protože obsahuje vyčerpávající informace, rozhodl jsem se tento text zachovat a jen jej trochu poupravit či doplnit vysvětlujícími poznámkami.

Vzhledem k tomu, že od publikování textu uplynulo již více než 16 let je možné, že některé skutečnosti již dnes nejsou aktuální. Text je také prošpikován odbornými výrazy především z oblasti architektury, proto je vždy pojem krátce vysvětlen, po klikuní na odkaz se mohou zájemci dozvědět více.

Dolní Dunajovice jsou německou kolonizační vesnicí založenou ve 13. století. Až do roku 1528 patřily klášteru v Dolních Kounicích, pak se v jejich držení vystřídalo několik majitelů a od roku 1618 se staly součástí drnholeckého velkostatku. Obec byla proslulá pěstováním vína a zámožnost vinařů měla vliv na výstavnost vesnice. Bohužel byl stavební vývoj Dunajovic těžce poznamenán dvěma ničivými požáry v letech 1791 a 1808, kdy téměř celá obec lehla popelem. Po těchto požárech byl patrně postaven také dům č. 9 (orientační číslo, číslo popisné je 187) v Poštovní ulici. Má všechny znaky dyjskosvratecké formy pomoravsko-panonského lidového domu, výzdoba fasády nese ohlasy velkých stavebních slohů od baroka po secesi, což svědčí o stavebních úpravách i o vývoji výtvarného vkusu majitelů.

Dům je štítově orientovaný s vchodem ve štítové stěně. Fasáda přízemí byla patrně častěji opravována, protože její dnešní podoba pochází z počátku 20. století. Vykrajovaný štít si však podržel barokní podobu. Obrys štítu je zdůrazněn štukovým pásem stáčejícím se v rozích do volut (spirálovitý motiv výzdoby). Plocha štítu je prolomena dvojicí oken v ploché šambráně (ozdobné orámování oken či dveří) a je členěna zčásti dochovaným lesenovým rámem a již špatně rozpoznatelným zbytkem štukového polychromovaného solárního znaku nebo snad věnečku. Sedlová střecha je nesena krokvovým vaznicovým krovem se stojatou stolicí a je krytá pálenou keramickou taškou. Dům byl postaven ze smíšeného zdiva: kamene a nepálených i pálených cihel. Dvůr je od ulice oddělen segmentově klenutým zděným vjezdem v šambráně s klasicistními dřevěnými vraty. Dvorní trakt navazuje na obytné stavení a vytváří s ním půdorysnou podobu velkého L. Je lemován arkádovým náspím se dvěma typy oblouků. Právě náspí je sjednocujícím prvkem hospodářského křídla, představovaného dvěma budovami nestejných výšek. Za dvorem se rozkládalo humno, které bylo na konci parcely uzavřeno stodolou.

Vnitřní dispozice obydlí je symetrická. Průchozí síň dělí dům na dvě poloviny a v přední části domu se z ní vstupuje do dvou obytných místností, v zadní části pak do komory a kuchyně. Uprostřed chodby vede úzké schodiště na půdu. V jedné přední světnici se zachoval trámový strop, ostatní místnosti i chodby jsou polostropé a stěny se stropem jsou spojeny fabionovou (přechod mezi svisou stěnou a stropem) římsou.

Původní dispozice zůstala zachována, i když se změnilo využití některých prostor a byly upraveny pro potřeby současného bydlení. Část arkád byla zasklena a slouží jako uzavřená veranda. Zbývající arkády stojí jako němý svědek kdysi čilého hospodářského života, na ně navazující chlévy jsou zbořeny. I stodola pozbyla svou funkčnost a padla za oběť nové výstavbě. Takže se bohužel tuto památku lidového stavitelství nepodařilo uchovat v její celistvosti.

Autor: Jitka Matuszková

Úvod a redakční úpravy: Josef Šuba

Zdroj: Matuszková, Jitka: Památky lidového stavitelství - Dolní Dunajovice, dům v Poštovní 9. In: Malovaný kraj 33/2, 1997, s. 34.
Fotografie: Josef Šuba